O scénickém tanci
Mnoho lidí netuší, jak vlastně scénický tanec vypadá. Je celkem těžké to vysvětlit, protože nespadá do žádné škatulky, je velmi rozmanitý. Záleží na jednotlivci, jak zpracuje svou myšlenku a vyjádří ji pohybem, jaký charakter pohybů použije a jakou hudbu si zvolí. Scénický tanec si nepotrpí na líbivost pohybů, ale na smysl sdělení choreografie a čistý způsob vyjádření. Tanečníci přichází do styku s nejrůznějšími tanečními technikami i styly tance, od klasického baletu až po street dance. Největší podíl na výuce má ovšem titěrná práce sebepoznání. Jak funguje mé tělo, co všechno mi umožní? Pro někoho možná nudné a zbytečné, ale opak je pravdou. Pohyb odněkud vychází, někam směřuje a pokud ho necháme bez povšimnutí uplynout, nesmyslně se ochudíme. Scénický tanec nemá žádné mantinely, preferuje svobodné vyjádření, které ovšem musí mít hlavu a patu. Jak se s tím každý popere, je na něm.
Hudba bývá oblíbená minimalistická. I tady neexistují žádná pravidla, tančit se můžete na vše - na vážnou hudbu, pop, lidovou hudbu nebo dokonce na ticho. Zajímavý je i doprovod, který si vytváří sami tanečníci - tleskání, dupání, zpěv, výskot nebo naprosto obyčejné mluvené slovo. Tanečník ovšem musí mít na paměti, že výběr skladby musí být v souladu s hlavní myšlenkou. Pokud hudba neodpovídá sdělení, smysl choreografie je tentam.
Už jste někdy viděli choreografii na téma "Jak se vaří polévka"? Věřte, že to není nemožné. Náměty na choreografie se objevují všude a je na ně kladen jediný nárok - aby měly hlavu a patu.